V polospánku ...

24. května 2008 v 2:26 | Dibur_X |  O Mně
Víte dneska už usínám... a mám dokonce dopsáno pár příspěvků, které vznikly dříve než-li tento, avšak i přesto jsem notebook zapnul, abych napsal pár zcela autentických a otevřených řádků z předspánkového přemýšlení. Zase o ženách... teda slečnách. {o čem jiném mohu před spaním přemýšlet :) PS:je fakt, že včera jsem nepřemýšlel a předevčírem to bylo o fyzice}. Vlastně o přístupu k bývalým vztahům. Často když mluvím se slečnou, s kterou jsem "něco" měl, tak cítím lehké napětí. Napětí je normální to mám i když mluvím s přítelem, kterého jsem delší dobu neviděl atd. Toto napětí je ovšem jiné. Je takové záporné. Takové napětí nenapětí... . Takové zvláštní a chladné. Když už je, tak povětšinou vychází z obou stran... (a když není, tak není povětšinou na obou stranách). Je to určitý odstup, který si mezi sebou snažíme držet? Asi... Asi se sami sebe bojíme. Bojíme se, že nám ten druhý může ublížit víc, než-li někdo jiný na ulici. Asi jsme ho neuložili ze srdce do hlavy. Stále tam někde je a pálí to. Palí to, protože nám to ukazuje jak sami se mýlíme... .
Jak to bolí, když se otevřem... a pak to nevyjde. Bolí to... . Časem se to určitě uzavře... u některých lásek to trvá krátce u některých... u některých. Ovšem to napětí... to napětí mi vadí. Nejsem schopen něco uzavřít, když cítím napětí na druhé straně... nejde to. Nemůžu mluvit. Nemůžu mluvit tak jak chci. Chci se zeptat na život. A tím se ptám mimo jiné i na vztahy... hladina se rozvlní... a bruslíme po ledu bolesti, nesmyslného flirtu a nadějí? A napětí se tvoří na obou stranách. Smutný... . Jsem zvyklí vést vtipné narážky, polemiku a blbé kecy... v ten moment se však stává komunikace tenkým ledem pod kterým je hluboké bahno. Bahno do kterého když zabřednete, tak se možná i utopíte. Smutný na tom je, že lidé co si potenciálně mohli být tak blízko jak jen to mezi lidmi jde, jsou na jednou dále než na počátku. Je mezi nimi zeď. Neviditelná a však o to méně překonatelná zeď. Někdy to jde líp někdy hůř. Někdy se tenký led stane tlustou krou... . Otevřít se dělá lidem, žijících ve městech a spěchu s apelem na soutěž stále větší problémy. Bojíme se, že nás to zraní a tím méně se otevíráme, tím více se bojíme. Kruh, který má jako konečnou uplný strach. No :), né že bych měl někdy velký problém se otevřít. Občas, bych měl snad i brzdit. Všímám si, že někdy lidi zarazím tím, jak na ně vyhrknu něco, co je vykolejí, vyhodí a neví, která úroveň důvěrnosti mezi námi je... . Dobrou Noc, už usínám při psaní....
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Alča Alča | 28. května 2008 v 12:26 | Reagovat

Hezký povídání...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama