Po delší době... než dlouhé

24. března 2008 v 18:46 | Dibur_X |  O Mně
Je 17.3 2008. Sedím na koleji na mém oblíbeném "místečku"... .Ehm... na chvilku jsem si odskočil. Pro kavu a zrovna se stalo něco "o čem jsem chtěl psát". Život je někdy opravdu velice... řekněme "svůj". Vtipný, ironický, teplý, chladný... Dneska mám narozeniny. To je nejspíš ten důvod, proč cítím potřebu napsat něco na svůj blog. Fuj... blog je ošklivé slovo co třeba blogík, blogísek ...blok? ehm notes? ou do háje. Všechno jsou to nehezká slova... . Dnes...a vubec celý víkend jsem asi trošku víc melancholický? ...trošku jsem přemýšlel. Přemýšlel nad spoustou věcí. Byl jsem se Zdeňkou až do dnešního rána... a dívali jsme se přes víkend na pár filmů. Docela pěkných. Donutili mne přemýšlet i nad něčím jiným než matematikou. Hlavně jsem po nich měl chuť otevřít spoustu otázek ohledně našeho vztahu se Zdeňkou a nejen vztahu, ale taky jsem se chtěl bavit o to jak kdo vnímá svět atp. Jsou to témata, která si myslím, že řeší lidé kteří dospívají ... kteří se stávají "dospělími" (jedno v jaké fázi)... . A dospělí... dospělí již nemají "potřebu" tato témata řešit. Souhlasíte? (Tak se ptá vždycky náš profesor na Algebru... souhlasíte?...proč jen mám vždy pocit, že se potutelně usmívá.
Někdy vím s čím, že to mám souhlasit někdy ne... zaleží jak jsem naučený. V každém padě, je to od něho správné otázka na správném místě ... nad matematikou se musí přemýšlet a člověk tomu musí dát svůj "skutečný" souhlas, aby mohl dál.) Ale abych pokračoval. Já s tím tvrzením né plně souhlasím... . Řekl bych (po vzoru...): zaleží na tom jak kdy... :). Zaleží asi na tom co ozančíme tou potřebou... nebo ještě lépe co zapřičiňuje nepotřebu. Nemají potřebu to řešit, protože odsunuli tyto věci za potřeby všedního dne? Nebo je již, "partikularně" vyřešili a tudíž potřeba hledání dalšího řešení není? Myslím si, že druhá možnost (tedy partkularní řešení) je jen podobný případ jako odsunutí problému... . O tom, že uplné řešení se hledá težko (jestli je) nepochybuji. Je těžké o tom mluvit. Mluvím obecně, protože nevidím na konec tunelu.
Ale třeba z vnímání postavení žen ve společnostiv euro-americké kultuře nebo ze způsobu života různě věřících lidí na celém světě atp.(je toho fakt moc). Je poměrně jasné jak mnoho existuje "partikulárních řešení?"...a z toho kolik se těchto zvyků drží lidí, kteří nedokáží zdůvodnit ani dost dobře proč..je vidno kolik lidí to odsunulo na vedlejší kolej... .(nezduvodnením nemyslím: protože to tak cítím...), ale spíš, protože to tak dělají ostatí (předemnou, současníci či po mně...). Zdůvodňovat něco citem není přece špatné... to je základ "lidství", ale oddělit zvyk od svých skutečných pocitů je mnohdy více než těžké. No abych tedy aspoň trošku dokončil naznačenou myšlenkovou cestu řeknu výsledek své úvahy. Přemýšlení o světě a o tom jak ho vidí jiní atp. není znakem dospívaní nýbrž znakem "povahy a myšlení" člověka. (tedy myslím si, že to nezávisí jen na věku ). V určitém věku se ovšem s tím začíná a tedy hodně lidí si tímto stupněm projde a různě je ukončí či neukončí. ( Tak jsem si obhajil, že jsem dospělej a můžeme jít dál :)) )
Já č.1:Ne dospěle se necítím a necítím se ani jako dítě a další problém: nechci tam ani tam. Co s tím? Já č.2:No a musíš? Mám pocit že spousta lidí to má podobně. Podívej se na "dospělé" okolo sebe. Já č.1:Asi máš pravdu. U hodně "dospělích" lidí jsem již viděl záchvaty infantilnosti a úvahy dítěte. Já č.2:Ano. Vlastně je na tom založeno hodně věcí v naší společnosti.
(přemýšlím zda Já č.2 nepřepsat na Zdeňka...)
Abych tedy v úvaze pokročil zase o kousek dál. Zkrátka jsem na to téma přemýšlel. A došlo mi mimo (mnoho) jiné, že každý vztah co jsem měl...mám... . Byl něčím "specifický". A ne jen ty které jsem měl já. Ale všechny "vážnější" vztahy co jsem viděl. Nemůžu je vůbec hodit do škatulky s napisem... jsou tak rozdílné... nejde to. Vždycky se vynoří v každém vztahu určitá "kolize?" ve vidění světa... od droboučkých až po velké :). Ale tyto kolize dělají vztah... dělají jeho "atmosféru". Je to prostě zvláštní. Člověk se snaží odhalit vidění světa ostatních z chování, protože jen málo kdy je to správné prostředí k tomu, aby se o tom dalo mluvit. nehledě na to, že spousta věcí je nezdělitelných.
Můžete to popisovat a vysvětlovat... "dokud to člověk nezažije jen s těží pochopí". Nepamatuji si mnoho okamžiků, kdy jsem s někým mluvil o jeho skutečném vnitřním světě. Většinou to ovšem bylo u ohně... . U ohně se člověku asi lépe přemýšlí. To světlo mu rozjasňuje mysl.
Mimochodem asi 20x se mi zdvyhla navštěvnost blogu. Tak jsem pátral proč... . A vypátral jsem, že (jedna nejmenovana mladá zpěvačka-nechci si zdvyhnout navštěvnost ješte víc ) naspívala písničku s opravdu šíleným nazvem... a ten je uvodem k mému článku... . Takže mne seznam při hledaní vyhazuje jako prvního i když to s tím nemá nic společného.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama