kousek po kousku kousku

19. ledna 2008 v 18:50 | Dibur_X |  O Mně
Někdy o vánocích (asi 23.12 2007)
Tak a jsou tu opět vánoce. Docela dobře si pamatuji ty předešlé i když už je to rok. Nebylo mi tehdy úplně nejlépe. Myslím si, že bych se mohl po roce pohlednout za sebou co se mi povedlo, co se mi nepovedlo a udělat takové shrnutí… . Tak nejlepší od čeho začít je to co se mi nepovedlo. To je jednoznačně škola. Opravdu ve škole se mi předchozí a ani moc tento , i když tento dost záměrně, semestr nevedlo. A už mě to ani moc nebere, ale pokud bych si měl dávat předsevzetí, tak zrovna škola by to byla. Co se mi povedlo je navázat opět opravdu vážný vztah s člověkem, kterého si vážím a mám ho víc než jen moc rád, v což člověk nikdy po takových zásazích do srdce co jsem si za poslední rok provedl ani moc nedoufá.
8.1 2008 (3:30?)
Je noc. Před chvilkou jsem koukal na televizi. Na áčko - téma nemůžu najít partnera, manéž Bolka polívky a knižní svět… také par blbostí předtím. Včera tedy předevčírem jsem se vrátil z vysočiny. Trávil jsem tam asi 10 dní, včetně Silvestra, s pár přáteli a hlavně svou přítelkyní. Ani mobil jsem tam neměl ten se válí již cca měsíc v Praze (snad jen pracovně mě to štve). Byly to moc krásně strávené dny dokonce v romantickém pokoji s krbem (dále ve fotkách).
Jen se nám, tedy mně stalo pár "záseků". Zná to asi každý. Obzvláště ti, co již měli vážný vztah předtím a ne všechny problémy s určením sama sebe si uzavřeli. Chcete si povídat se svým partnerem a nejde to. Co řeknete směřuje jinam než kam jste chtěli. Nedaří se vám otevřít správné téma. Nedokážete otevřít správnou pokličku od hrnce. Možná trošku i z toho důvodu, že nevíte, která to je a nebo se bojíte. Bojíte si něco přiznat. Bojíte se, že dokážete zranit. Ono totiž často nejde naráz říci kladné i to záporné. Někdy člověk musí vážit nejen co říct, ale i v jakém pořadí. A nehorší je když ani netušíte předem co budete říkat. Ale jak by řekla "ale co už" … záseky jsou normální. Jsou od toho, aby se překonávaly. Stejně jako problémy. A já se o to určitě pokusím.
Víte pokaždé když tu píšu na blog tyto úvahy vynoří se mi věta, kterou mi již několik lidí opakovalo. "Moc nad tím přemýšlíš." Jde nad něčím přemýšlet moc? Když nad tím přemýšlím tak to analyzuji… jde něco moc zanalyzovat? Když si uvědomím prvopočáteční psychické hybatele bude to něco co mě položí nebo mi to naopak pomůže? Můj soukromý názor na toto je poměrně zřejmý… . Když se něco více analyzuje může to jen přispět a nebo se tím ztratí čas. Jak bych řekl "copak když se dozvíme co v slunci probíhá bude méně krásné?"
Dneska mě tak napadlo (nic převratného… jako vždy), že když jsem byl mladší řešil jsem takové ty obecně etické problémy… hlavně je. Nedokáži je úplně přesně specifikovat, ale jsou to vlastně všechny typu eutanazie nebo pouštění starších lidí sednout v MHD. Poslední rok jsem se silně zabýval téměř jen jedním druhem problémů. Partnerstvím lidí. Řešil jsem takové problémy jako co je láska, co je nevěra, kdy začíná vztah, jaký je rozdíl mezi zamilovaností láskou, jak vyřešit morální problémy které vznikají při začátku a konci vztahu a mnohdy člověk opravdu neví co udělat, jak nakládat s citovou rozpolceností. Už jen z této úvahy jde docela jednoznačně určit, že to asi není vůbec malý problém. Téměř každý v mém okolí má jiný názor na tyto otázky. Docela mě to překvapilo… ale opravdu každý. Ono když se podíváte na společnost, filmovou tvorbu, knížky a různé slavné osobnosti, tak zjistíte, že i jejich názory se podstatně liší. Je asi částí života každého z nás, aby si udělal určitý názor na tyto věci. Já názor mám a měl jsem i dřív… nemohu tvrdit, že je stejný, ale nemohu tvrdit, že je úplně jiný.
Ovšem za poslední rok jsem několikráte porušil své názory i přesto, že jsem si myslel v ten daný okamžik, že je neporušuji. Tím pádem jsem pochopil, co je to mít zásadu. Také jsem pochopil, jak je někdy docela lehké porušit jednotu slova, mysli a činů i když to neděláte záměrně. Byl jsem nucen konfrontovat své názory dost silně s ostatními lidmi někomu jsem ublížil někteří ublížili mně, ale většinou to bylo zajisté vzájemné. Je mi to líto vždycky jsem se chtěl zavděčit všem a vlastně jsem se vždycky snažil chovat ze všech pohledů "správně" i když žádné "správně" není nikde doslovně napsáno (chci říci neexistuje). S tím vším souvisí má nerozhodnost a vlastně i nedokonalé seřazení životních hodnot. Dokážu je vám napsat ovšem nechtějte, abych je dokázal dokonale seřadit. Většina jich migruje někdy až o 3 místa.
Myslím si, že důležitá je rozhodnost. Ovšem musíte se rozhodnout alespoň vhodně, když už ne správně a zbytečně nelitovat. Spíše nikdy nelitovat i když jste se rozhodli nejhůře, jak jen to šlo. Po neúspěchu si můžete říci: "Zkusil jsem to. V jiném paralelním vesmíru to třeba dopadlo jinak. Nyní je hlavní se do budoucna rozhodnout lépe.". To, zda se pokusíte napravit minulost pro lepší zítřek nebo jdete směrem jen k zítřku už je na vás, ohledně toho si již nic obecného nemyslím. Je to jako boj nebo jako rozhodování kapitána vesmírné lodi. Jo, Jo byl to plný rok v kterém já nyní nejzřetelněji vidím ty moje neúspěchy a někdy i tvrdé pády ovšem plné cenných poučení, zkušeností? Zkrátka tak.
12.1 2008 (1:21)
Už jste si zajisté všimli, že všechny mé články vznikají v podstatě přes noc (o fotkách nemluvě). V hodinách kdy "normální" lidé spí. Píši hlavně přes noc, protože nikdy jindy než před spaním či během usínání není čas pořádně se pozastavit. Teda ještě cestování… když jedete vlakem, busem také se moc dobře přemýšlí. Ještě lépe se přemýšlí, když cestujete tak zvaně "nikam". Nevíte kam jedete, jak dlouho a ani jestli dojedete… . Asi jako literární dílo "Na cestě". Teď si ale při cestování spíše čtu. Zkrátka abych dořekl prvotní myšlenku. Večer se lépe přemýšlí s nadhledem. Člověk si i moc rád na ten blog něco napíše… . Úvahy, blbé myšlenky občas i dobré… . Pak po určité době si to člověk znovu přečte… ou, bliká ICQ (to se moc často v poslední době nestává) momentík… Jasně kdo jiný to mohl být… konec Brechtova zcizovacího efektu… a může si srovnat své myšlenky ještě lépe než tehdy. Pozná v čem se změnil a v čem ne … je to docela dobré zrcadlo.
Míša se na mé ploše již vyřádila, takže si přečetla všechny kousky věcí co měli jít na blog a nebo jen tak někam do "šuflete". Ovšem netušila, že to nejdůležitější, tedy určené jen pro ni (počítal jsem s tím, že se mi tu bude přehrabovat), přehlédla. Nj, mám v PC pořádek, ale asi ho nikdo nechápe. Chtěl jsem říct ukradla vám prvotní čtení… . I prvotní kritiku… . Ale vlastně vy ani kritiku neděláte… což je škoda… .
Minule, jak jsem psal … toho 8.1. Chtěl jsem tehdy psát o něčem jiném, jako vždy… ale nešlo to. Už jsem věci nepociťoval tak konkrétně. Myslel jsem na Magdu, Alču, Martinu, Zuzku… a taky na školu na to co jsem cítil před dvěma lety. Proč jsem dělal v druháku střední čidlo na rychlost tekoucí vody… na to proč jsem stavěl liftr. A na spoustu dalších věcí… mnohem hlubších, které se za tím skrývali a či skrývají. Prostě idealista přemýtajicí nad vlastnostmi světa? Myslel jsem na Zdeňku… . Nejde říct co všechno jsem měl na mysli. Ale obrazů, vůní a zvuků jež mi navodili bývalé a zároveň i nynější pocity bylo v mé paměti skryto mnoho. Drobnosti, které si nikdo jiný nepamatuje, i když je se mnou prožil a které jsou to nejcennější co v mé paměti vůbec je. Je pár takových situací s kterých mám i fotku či jinou vzpomínku, ale většina je jen v mé paměti. Jsem rád … znamená to, že neprocházím ale žiji.
Za poslední dobu začínám dost drsným způsobem kašlat na internet, počítač… . Stává se mi, že dva dny nešáhnu na počítač a ani nevím, že jsem na něj nešáhl. Vlastně třeba teď by to byl druhý den, kdybych si neřekl, že si něco nenapíšu. Což je neobvyklé… vlastně to asi bude knížkami, prácí… a dokumenty v TV (a Zdeňkou). Na Travian jsme se už totálně vybodl. Ou, už jsou dvě. Oslovila mě další osobo na ICQ. Koukám dneska je tu plno.
Bolí mě trošku hlava asi nevyspání. Poslední dva dny jsem toho moc nenaspal… ani dnes to zářné nebude, ale alespoň to bude dvojnásobek minulého vyspání. Pozval jsem někoho na oběd, tak aby to byl oběd musím aspoň v 10 vstát. Vůbec spánek je složitá věc. No ono totiž mozek je složitá věc… ale to nechme na jindy. Teď už fakt dobrou. Stejně tu bude určitě napsaný ještě další den, protože teď hledat a upravovat fotky na blog nebudu. Pá Sobotně ranní Péťa.
14.1 2008 (13:40)
Výjimečně píši přes den.
16.1 (0:47)
Koukám, moc jsem toho naposledy nenapsal. Říkám, že přes den to není ono. Asi půjdu pomalu vyhledat pár fotek, které upravím do článku.
19.1 2008 (1:42)
Tak a jsem tu zas. Nemůžu spát. Vlastně kecám… . Chce se mi děsně spát. Nejraděj bych hned zalehl. Vlastně v posteli ležím… . Poslední dva dny jsem toho moc nenaspal. Tak každý den maximálně 5 hodin. Dneska jsem dokonce docela na dlouho měl zalehlé uši. Otvíral jsem vzduchový píst na vyfoukání plošných spojů… nikdy bych neřekl, že to dělá tak strašný rambajs (ono několikrát po sobě už asi jo). Příště si vezmu vatu do uší… ještě 5 hodin jsem ne moc fajn slyšel a pískání… . Nosím už raděj tlumící sluchátka , třeba na zahradě když sekám trávu motorovou sekačkou, řežu… ovšem do práce ještě ne… .
Prostě na uši je třeba si dávat bacha a neposlouchat hlasitě sluchátka, nemít trvalou zátěž v podobě hlasité televize atp. I když v mém případě to moc nehrozí. Je mi zle i když rodiče pouští televizi pro ně o normální hlasitosti. A vadí mi šum ze zesilovače z mých reproduktorů v pokojíku. Každou noc to musím vypnout jak mi to přijde hlasité… . Budíky a hodiny mi ale nevadí… .
Jo když už se zmiňuji o hodinách, tak sem musím přihrát mou fotku hodin v pokojíku… . Jsou dost zajímavé… . Dostal jsem je kdysi jako dárek od slečny Magdy. ( při fotce bylo 18:32 zimního času ...ano ukazuji letní čas o 4 minuty pozdě) Krásný dárek. Musím uznat, že měla perfektní nápad. A moc ti za to děkuji (protože nepochybuji, že si to jednou tady přečteš). Vlastně ona a Zdeňka je důvod proč právě pohodlně nechrupkám zachumlaný v měkoučkých peřinkách. Není to žádná pochybnost ve vztahu, ty už "mam za sebou" v tomto vztahu (zřejmě…alespoň první vlnu). Nechce se mi sem důvod psát… netýká se vlastně pořádně ani mě… . Ale u těch pochybností o vztahu můžu zůstat. Láska a vztahy to je totiž poměrně vděčné téma. Minimálně pro moji generaci se dá říci, že momentálně i dost nevyčerpatelné. Před chvilkou jsem si tak uvědomil jak rozdílně se vztahy dají začínat a prožívat (to když jsem čekal na SMS od Magdy a uvědomil si, že před několika lety jsem čekal též, ale s úplně jinými pocity).
Například Totální zamilovanost- tu jsem již párkrát zažil. Začátek byl dvojího druhu buď narůstající sympatie, které za určitou dobu se dostanou až na kraj saturace, nebo za 8 minut rozhovoru s daným subjektem rovnou saturace. Průběh jednoznačný: spousta SMS ve dne v noci… dlouhé čekání po nocích na SMS či hovor… . Neustále zaobírání se myšlenkami… . No myslím si, že to většina lidí zná… je to krásně vražedné období… . Ovšem neřekl bych, že to nejkrásnější (což si myslím, že si hodně lidí myslí).
Druhý začátek který jsem prožil je "zvláštní" aspoň tak jak ho prozatím chápu. Více než tělesné sympatie (vůně atp.) a prudké reakce (dlouhé noci) se projevuje to, že si daného člověka vážíte a trochu ho obdivujete… následně se sblížíte a začnete trávit více času pospolu… brzo vám dojde, že to přerostlo… žádná prudká zamilovanost prostě jste spolu… . "Mám toho člověka rád? Je to zamilovanost?" Ptáte se sami sebe bez možnosti si odpovědět. U mě jsem zjistil odpověď až později… . O dost později než jsme si tuto otázku položil poprvé. A odpověď vyplynula stejně samozřejmě jako se voda po složitém koloběhu dostane nakonec do moře.
Jsou to jen dva příklady, a dva způsoby z mé hlavy v tento moment. Ovšem, jistě jich existuje nepřeberné množství. Každý to chápe jinak, vidí jinak a i na čase, kdy se dívá záleží… má jiné brýle (ty mé jistě nejsou jen bábení). Příště musím dozajista již konečně napsat o tom sněhulákovi. Dobrou Noc
19.1 2008 (16:58)
Ahoj. Tak zase jednou píši přes den (výjimečně). Snad to nebude tak krátké jako minule. Možná jste si všimli, že v tomto textu chybí spousta smajlíků (pro mě tak typických). Píšu totiž ve wordu a jistí programátoři z mrkvosoftu (to asi nebyli programátoři, ale lidi zajišťující vývoj) si řekli "když to je smajlík, tak ho převedeme na značku smajlíku". Ovšem ta značka smajlíku není podporovaná blogem… takže to pak musím manuálně přepisovat, tak je raděj nepíšu (možná se to dá vypnout ale na to jsem příliš líný).
Poslouchám tu hudbu. Jsem si zapnul konečně své reproduktory 80x50 cm do noťase. U Queenů mě chytá trošku pocit nostalgie… vlastně i u Žbirky. Jsou to často písničky které jsem slyšel dřív a ani si neuvědomuji kdy… ale je to dost dlouho. Hodně dlouho jsem neposlouchal hudbu. Ten hlas Freddieho Mercuryho je fakt… perfektní.
Ach jo už jsou to 4 stránky to se musí zveřejnit jinak mi to blog ani nevezme. Nad tím i pod tím co píšu je sposuta poznámek. Poznámek o tom co sem napsat. Některé jsou tu dokonce tak dlouho, že ani nevím co znamenají. Komentáře k politice, ekonomice a "jen" ke vztahům.
Jednu poznámku si ovšem určitě vybavuji. Jmenuje se sněhulák. Jak jsem byl s přáteli na vysočině dostali jsme bláznivý nápad asi 3 hodiny před přelomem dvou kalendářních roků. Postavit sněhuláka.
Nakonec se ze sněhuláka vysokého 1 metr stal sněhulák vysoký lehce přes 3 metry. Vážně zábava. Řešili se problémy jestli tu spodní kouli ještě všichni 4 otočíme atp. Ale asi největší problém byl jak dostat kouli o hmotnosti nejméně 150 kilo do výšky cca 2 metrů bez toho aniž by to na někoho spadlo. S fotek zajisté pochopíte jak se to povedlo. Jo, Jo krásný sněhulák. Bohužel jsme nevěděli co přesně na hlavu (tak velký hrnec se snad ani nevyrábí).
Zatím Ahojte a vše nejlepší do nového roku 2008. Ať se máte fajn…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Dibur_X Dibur_X | E-mail | Web | 19. ledna 2008 v 19:06 | Reagovat

Tak tady je ten slíbený článek Al... .

2 Dibur_X Dibur_X | E-mail | Web | 19. ledna 2008 v 19:06 | Reagovat

A omlouvam se za ten čtvrtek... vážně jsem měl práci... a nešlo to ani na hodinu.

3 Maud Maud | E-mail | Web | 20. ledna 2008 v 17:31 | Reagovat

Moc hezký článek.... jo ty hodiny jsem si dobře promýšlela:)

4 Alča Alča | 26. ledna 2008 v 17:05 | Reagovat

:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama