Přatelé o mně (pokračování 2)

25. července 2007 v 13:27 | Dibur_X |  O Mně
S Petrem jsem chodil čtyři roky na SPŠE v Brně. Byli jsme třída, která celá chodila do němčiny. Naše třída byla z velké části tvořena lidmi z vesnice. Tenhle fakt, měl podle mně za následek to, že v naší třídě vznikla nesourodá směs študáků. Neměli jsme ve třídě holky, samí kluci, žádný přetvařování, prostě sranda. Byla to neuveřitelná léta, rád na ně vzpomínam. Poznal jsem hodně zajímavý lidi i zvláštní. Prostě to mělo svoje kouzlo.
Ve skupince těch nejzvláštnějších byl často i Petr. Pohyboval se na rozmezí, ale věřím, že intelektuálně ho nejvíce přitahovala ta, pro nás zbylé, zvláštnější část. Když zpětně pohlížím na ty situace, kdy jsme se vtipně strefovali do skupiny, která měla mírně odlišné zájmy než zbytek třídy. Vtipně, nemyslim si, že by to bylo nějak zvlášť stresující pro ně.
Jak jsem řekl výše, Petr byl na pomezí. Uvědomoval si, že uzavřít se do skupiny, se kterou si sice po stránce intelektuální více rozumněl než se zbytkem, by určitě nebylo dobře. Uvědomoval si, že i ostatni ho mohou nějakým způsobem obohatit. U Petra jsem vždy obdivoval, a patří mu můj velký dík, jeho vůli těm pomalejším spolužákům všechno vysvětlit, ať už šlo o matematiku, fyziku, výpočetní techniku. Vždy mi pomohl. Vzpomínám si na svůj/náš výlet na lyže. Tenkrát, teď už z byvalé 3.A, jeli jen tři reprezentanti Petr, Grmela a já. Vzpomínám si na velmi atypickou atmosféru u nás v pokoji. Bavili jsme se, já se pobavil a to, jestli se Petr nám přizpůsoboval to už neni pro mně duležitý. Mně to obohatilo, těšilo a pobavilo. Nesnáším lhostejnost, opakuji nesnáším lhostejnost. Za 5 roků co se s Petrem znám, tak si neuvědomuji moment, že by někoho pohatil, na někoho byl zlej. A při tom u něj to lhostejnost není. Je to až legrační, ale do tohodle světa se až tak nehodí a myslim si, že to bude ještě velmi těžké prodrat se spletitou pavučinou života. Kdybych vybíral lidi, který mi ve třídě nebyli sympatický, určitě bych vybral. Petr je má taky, ale nikdy to nebude vehementně prosazovat, taková nezištnost, benevolence a vlastně i obrovská dávka tolerance. A pro mně hlavní, já v tom necítím lhostejnost. Z mé strany, Petr mně rozhodně něco dal, ať už rozšířil moje obzory, když jsem se s ním bavil o směrech lidského působení, které jsou mně více vzdalené. Obohatil mě i tím, že vím jednu pro mně duležitou věc. Za chvíli se k tomu dostanu. Já tvrdím, že ať už moji spolužáci byli jakykoliv, měli jakoukoliv víru, názory, přesvědčení, vzhled, vystupováni, tak v etapě střední školy tam byli. Už je nikdy nic nevymaže. Naše třída měla 30 žáků, ne 20, ne 40, měla 30. Jednim z nich byl Petr a já jsem opravdu rád, že tomu tak bylo.
Richard alias Batman (můj spolužák ze střední školy)
Poznámka od Dibura_X: jo, jo hmm až nostalgicky se vzpomíná na střední školu a ten "lyžák" ten si taky pamatuju :)) a taky jsem se bavil. Co se týče naší třídy, tak s tebou úplně souhlasím. Děkuji za příspěvek. Měj se hezky a ať ti cesta tvojí pavučinou vychází dle tvých představ!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama