Dnes jsem přijel z vody...

23. června 2007 v 1:40 | Dibur_X |  O Mně
Tak dneska jsem se celý unavený doplahočil až z Orlíku do Brna... v autobuse si popovídal se starší paní co vedle mne chytila místo... (hned po mé omluvě, že jsem šíleně zmoklí :)) {přičemž jsme se oba zasmáli} ) ...asi nejpříjemněší spolucestující ve studentagency, co jsem zatím měl. Cesta byla příjemná, i když skok na kolej a zpět na florenc trošku hektický (jako vždy). Na vodě bylo užasně... . Fakt jsem si tam perfektně odpočinul a měl jsme dokonce i pocit, že jsem konečně někam tak toršku "zapadl" (což se mi stává dost málokdy, abych ten pocit měl já {i když okolí ho má} ). Sice jsem tam všechny už štval svým šíleným focením mobilem, ale snad se to trošku ocenní s odstupem času. Dále jsem měl možnost opět poznávat lidi ...a to mě děsně baví :). (pro zájemce uvádím níže časový a vzdálenostní rozvrh cesty)
Únava co byla před týdnem a něco zcela uplně, po začátku používání doplňků ztravy, ustala, což je baječné. I když teď jsem už dost ospalý a chce se mi děsně spát. (článek snad doplním ráno zatím čauky :) ).
Tak jsem se pěkně prospal. Včera večer jsem si do noci vykladal na ICQ, takže jsem nakonec spal až do 13:14:34 ( :)) ). Měl bych to ICQ fakt omezit... i když mě to tak baví. Od zítřka asi zase na týden uplně zmizím... tentokrát ne na vodu, ale k učení fyziky... a možná se i odjedu učit na kolej (dle toho jak se mi to bude učit doma).
A teď k té vodě... . Na vodě (sjíždět řeku) jsem byl poprvé. Celý rok jsem chodil do kanoistiky, takže zase že bych nic neuměl, se říct nedá. Vody nebylo moc, ale na druhou stranu nebylo ji ani příliš málo. Vždycky mě fascinovalo, jak se všechno zbalilo do jednoho barelu, který se tak těžko nesl k lodi, ale následně se po lehoučku a s téměř centimetrovou přesností vezl několik kilometrů v tom našem "plasťáku". Sem tam kámen, sem tam olej, sem tam jez, no a do toho to úmorné slunce, které mi hned první den spálilo ušní boldce, tedy místo které jsem si kupodivu nikdy ještě nespálil. Ještě že jsem si sebou zbalil ten opalovací krém s faktorem 50+, který jsem minulé léto používal v zahraničí na ruku pošramocenou tím drsným pádem z kola na asfaltovou cestu.
První den jsme nejdříve navštívili Hrad Rabí...moc krásná zřícenina. Mají tam velice hlubokou studnu (52m), která byla vykopána ve skále pomocí ohně a vody. Kámen se nejdříve nahřál ohněm a poté se prudce schladil vodou. Kamen po té zkřehl a dal se dobře odkopat. Ostatně každý už asi zahříval kámen v ohni a nasledně ho chladil a drolil v ruce... (piskovec prý i bouchá skoro jako granát...jsem slyšel). Průvodce tvrdil, že vystavba studny byla prý dle pověstí o jeden zaltý dražší než výstavba celého hradu (snad i levnější by bylo vymyslet dinamit :)) ). Dále nasledovalo spuštění lodí přes jez (musíme šetřit lodě pro další generace) a vystavba tábořiště v kempu. Pak byla nezapomenutelná procházka s matfyzákama na další zříceninu hradu (Hrad Prácheň), při které se šlo skutečně cestou necestou a sršela strašná spousta vtipných narážek.
Zajímavé bylo, že i když cesta byla ražena přes kopřivy, lepivé cosi, kolejiště, poměrně hustý les,... ... nikdo to nakonec nevzdal ( i když někteří již zvažovali :)) ). Po návratu jsem se uvrhl do skupinky co si zahrala freesbee zápas... bylo to velice rychlé sotva jsem dýchal, ale bylo to super a klidně bych si to zopakoval. Bohužél skončil zraněním kotníku... . A po zbytek "kurzu" se mi už nepodařilo tuto hru prosadit... dále jsme si "pouze" házeli v n-úhelíku.. . Zraněného mi bylo velice líto 2-3 dny nemohl pořádně chodit. Pak následovala již jen studená sprcha a spánek... .
Druhý den začal probuzením ve stanu (mě byla docela zima...jako vždy, když se probouzím ráno ve stanu). Rychle jsem zbourali stany a vyrazili na cestu. Velice brzo jsme se ovšem zarazili v Horaždovicích na obědě... . Po krátkém hledání jsme se usadili do restaurace... . Trošku zajímavé menu (v bezmasích jídlech bylo jídlo se šunkou) nás zaujalo. Bohužél zraněný se sám nabídl, že bude hlídat lodě, a tak byl jediný, kdo se pořádně nenajedl a neslyšel hlasitou diskuzi o kondenzátorech :)) . Dále jsme přejížděli jeden jez za druhým (tedy spíše přenášeli...jak jsem říkal šetříme lodě) než jsme dorazili (i přes pořádné bahno u břehu) k mostu "od nikud nikam" tedy k žižkovu mostu (za dolním poříčím).
Tento most je postaven uprostřed louky... potok, který kdysi podtékal most, se díky regulaci posunul blíže k hoře.
Nyní přes potok vede další malinký most pro pěší s pěknou červenou šipečkou do vody :) . Dále jsme již pokračovali do dalšího kempu v katovicích. Za zmínku stojí benzínovy vařič zraněného osoba...fakt zajímavý. Podvečer jsem si docela pěkně popovídal s dvěma druháky (druhákem a druhačkou ...viť zuzi :) {ano to je ta slčna, co to tu furt urguje... a do, které jsem se náramně zakoukal} ) a taky jsme se pokoušeli přehodit přes řeku frisbee což byla náramná sranda...nejednou to skončilo v řece. A nakonec večerní ohínek byl velice pěkný a povedlo se ho i pěkně vyfotit... .
Třetí Den jsem se zase probudil do zimi :). Rychle jsme se zbalili, najedli, zbourali tabor a vyrazili na cestu. Velice rychle jsme se zastavili opět ve městě (Strakonice). Ovšem před přijetím do města jsme se málem srazili s lodí... Opravdu adrenalinový zážitek. Jedu takhle na peřeje sedím vzadu... krasně si najíždím... začne se to docela slušně rozjíždět. A kde nic tu nic najednou vidím přímo před námi na podél loď, která se otačí ...no už zbývaly asi jen 4 metry. Tak jsem zabral abych nás dostal z proudnice a nenasekal v té rychlosti přímo do nich (oni nás vidět mohli mi je fakt ne...ke všemu oni vyjížděli)... . No vyhli jsme se asi o 10 cm... a pak jsme se hned mohli vyhýbat obrovskému balvanu...tomu už jsme se moc nevyhli, ale srážka to byla už taková decentní jen jsme škrkli... . Nejvíc mě tam asi štvali ty železné tyče... špatně uhnout hlavou a máte to v halvě :)) . No narazit do nich, tak je pěkně cvaknem.... jeli jsme fakt rychle a narazili by jsme přímo do jejich boku přímo do prostřed. No adrenalin... zpět k městu.
Ve Strakonicích jsme vynesli lodě a chvilku řešili, kdo bude lodě hlídat, tak jsme se po chvilce ticha obětoval. Ovšem na konci jsem se šel taky pěkně sám najíst :) . Po Strakonicích jsme se zasatavili až na jednom jezu, který jsme si zkoušeli sjíždět šlajsnou (vážně už nevím který to byl). Z této šlajsny mám zajímavé fotky... to by jste nevěřili jak se lidi při sjíždění tváří :)). Asi se nechou namočit... . Jedna loď si to sjela i po zpátku, aby byla sranda... . Po této šlajsně už následovalo typické vytahání barelů z lodi a postavení stanů v kempu u štěkně... . Ovšem ještě jsme si šli před hraním frisbee pocvičit naše umění (tedy se vyřádit, vyblbnout, vyhrát...atd. atp.) na jezu co byl hned za rohem... .
Tak jsme si sjížděli šlajsnu, pod kterou byl opravdu docela prudký proud s velkým vířením a silným vratným proudem... nejdříve na lodích pak i bez lodí a někteří i bez vesty... . Když jsem tam tak viděl totálně vysmáty obličej jedné slečny od toho jak neustále skáče do té šlajsny... a je cela nadšená, že si stoupne a proud ji strhne aniž by bral ohled na to jestli chce či ne... tak jsem si jen pomyslel "jo je to zábava a já si to jdu zkusit taky :) ". Zkoušeli jsme i traverz přes ten silný proud...no bylo to trošku náročný tam tu loď dostat přes ten vracák... ale ještě větší makačka byla tu loď opravdu přetraverzovat z jedné strany na druhou ... já jako zadák jsem se cítil jako bych uběhl pravě sprint na dvěstě metrů... .
Asi poprvé jsem pochopil co je to držet pádlo proti proudící vodě (při kormydlování to bylo docela naročný). Kromě těchto docela zábavných a poučných aktivit jsme měli první a poslední cvaknutí na našem kurzu, u kterého jsem se i docela bál, jestli se něco nestalo. Náš vedoucí nám chtěl ukázat jak sjet šlajsnu po boku... a asi jsme všichni blbě odhadly stav vody... loď se hned ve šlajsně bokem zadrhla... a následné převrácení a sjetí šlajsny po trupu svého těla s lodí na sobě nebylo asi vůbec příjemné... vypadalo to nebezpečně. Nikomu se naštěstí nic nestalo... , ale lovení pádlá z vracáku, kde byla hloubka opravdu velká, protože silný proud to tam totálně pod jezem vymlel, bylo docela napínavé drama.
Tím již třetí den pomalu končí, až na házení si s frisbee s komickými, divadelními a bojovími vložkami :)). Večerní čištění zubů... ohýnek, který založil známí pyroman "jezus"...povídání si (pro Zuzku zpívání u jíného táboráku :) ) a chr chr chrnění. (Hvězdy byly nadherné...)
Čtvrtý Den klasické ráno (slibované ranní zopáknutí dovádění na jezu se, pro mne z neznámých důvodů, nekonalo {mrzí mě to} )... . Co se týče vody, tak to byl asi psychicky nejkratší den. Přetahly jsme pár jezů... nic zvláštního se nedělo (minimálně to nemám moc fotograficky zdokumentováno a v paměti též nic nezůstalo... až na pár osobních vzpomínek či chvil {ty ale z uspěchem vynechávám, jinak by se to sem ani nevlezlo} ). Dojeli jsme k ústí blanice (dost špinavému ustí) ...zaparkovali jsme u hospody (tábořiště bylo již kousek) a pořádně se nadlábli.
Ať je to trošku delší tak přidám dvě až tři osobní věci... . Anežka (můj háček) mi oplatila focení u jídla :)) a nafotila mě nejméně 6x, dokud se ji nepovedla taková fotka, z jíž mohla mít škodolibou radost :). Dále mi byl vedoucím kurzu vtipně okomentován muj ehm divný jahodový džus (můj oblíbený). A povedla se mi jedna pěkná fotka jedné druhačky ( :) ). Pak jsme se ladně (velice pomalu a zdlouhavě) zdvihli a sjeli si ten kousek k našemu budoucímu táboru v lese. A klasika se opakovala...barely ven... stavba stanu (tentokrate vyžší level...mezi stromy v lese blizko nebezpečné turistické cesty). Po postavení mého stanu, v němž jsem přespával s Anežkou, jsem si všiml, že nad nami vysí "Damoklův Meč", tedy přesněj nad mím krasným modro-oranžovím stanem :'( . Větetv jež vysela, aspoň z mého prvního pohledu, na vlásku a která by při pádu jistě prorazila stan. Začalo tedy mnou iniciované, pro ostatní MatFIzáky (velké měké I jako Informatika) velice zabavné, řízené zhazování větve na stan zakrytý vším možným (spacakem, celtou, riflema, ...). Nejdříve jsem stál s pádlem u stanu, abych připadnou padající větev mohl usměrnit a druhý člověk tam házel tenisky. Ano, všichni se smáli a bavili obzvláště po té co jsem před asi 15-tým hodem prohlásil, že "jestli ti tam zustane ta teniska, tak neboj ja ti ji sundám..."... samozřejmě Murphyho Zákony se potvrdili...po 16-té teniska nedopadla. No tak jsem vzal kámen obvazal ho špagatem a hazel nahoru... pak jsem to rozkyval a zhazoval větev-tenisku. Po 9-345 ( :)) ) hodu se to povedlo. A větev spadla (teniska byla hned). No, nejvice dostal zabrat stan asi tím kulatým kamenem, protože na něj parkrát spadl. Ovšem vše bylo bez ujmy na zdraví či majetku (naštěstí)...teda pokud se nepočítá smích. Pak se vyrazilo pěšky 3 km do písku... . Nasledovalo (jak jinak) vtipné hledání restaurace. Pak se našla... dali jsme si (pivko, limo...atd. pak zmrzku ) a rozdělili jsme se... . Jedni šli do tábora, druzí (tedy já, Anežka, druháci...) si šli dát něco k jídlu. :) Byla to zábavná večeře a lítali vzduchem i čepice... . Dal jsem si něco příbuzného od svíčkové... . Následovala krásná procházka zpět do tábora po tmě. Vedly jsme u toho filosofický rozhovor... a nejkrásnější byly světlušky krasně poletující v tmavém lese, kterým jsme se potichoučku, ale rychle přesunovali to tábora (byla to asi ta "skupinová romantika" :) ). Osamocená večerní koupel v lese... krásné hvězdy...šumění lesa... a spát... :).
Pátý Den asi všichni čekali záběr... . Ráno proběhlo klasicky akorát dříve než obvykle a rychlej... . Při průjezdu Pískem jsme se zastavili na nákup kuřat (pro někoho zeleniny), jež bylo druhý den naplánováno udělat "v zemi". Já osobně jsem se zastavil pro nafocení krásných pisečných soch na nábřeží. Následovalo pár jezů... a rozpouštěcí přestávka před vzdutím orlícké vodní nádrže. Všichni se posilnili s očekáváním nejhorší části našeho kurzu. Naše jednočlené vedení po řeči v níž nám s pár vtipy o MatFIzacích a GPS sdělilo, kde že to vlastně máme dnes skončit s tím umorným pádlováním, prohlásilo "No nic vyfocené vás už všechny mám tak já jedu čau..." (tedy jeďte si jak chcete... :) zdokumentované vás už mám). To co se dělo dál snad nemusím ani komentovat... po 200 metrech totální olej... člověkl si řekl a teď ještě zatáčka... a ještě jedna... a ještě jedna .... ... ... ... ... "no už si asi dáme přestávku, co ty háčku na to?" "éééh". Větu "nechceš si přehodit strany?" jsem vypustil určitě dostkrát z úst. Docela mě bolel a i ještě teď (2:15 1.7 2007) bolí jeden sval na zádech (ale mám po dnešním sekání zahrady slíbenou hodinovou masáž od mámi :) ). No nejzajimavější věcí byl asi můj navrch na zkrácení si cesty tím, že přeneseme lodě přes uzký břech... v té mapě to vypadalo fakt hezky... ale trošku mě chytl amok smíchu, když jsem na tom místě uviděl hrad Zvíkov... nevim, jak bych vytahl loď po 20 metrů vysoké skále :)) . Další zajímavou věcí bylo to, že jedna loď se studenty stíhala naše vedení ... teda až do chvíle než se vedení zaháklo za rybáře s motorovím pohonem... . Vedení se pozděj v hospodě svěřilo s tím, že už se balo, aby ho studenti nedohonili... a také nám sdělilo jaké lumpárny mu kdo kdy ze studentů prováděl. (promiňte večer si již moc nepamatuji :)) ...snad jen, že jsme si šli dat oraz do hospody a já šel po šipkách... tam se nadlabli... a schladili... vtipky o vaně a balení hospodského jednou slečnou... . PS: fotil jsem mobilem skoro furt ... všichni mě za to již nenaviděli :)), ale tento večer ani podvečer nemám udělanou ani jednu fotku... jo jo asi jsme byli všichni uťaplí... )
Šestý Den začal navštěvou hradu Zvíkov... . Tam se mi moc zalíbil taneční sál... . :) Zvíkov se mi líbil...mám rád gotiku... . Naposledy jsem tam předtím byl jako dítě (vybavovaly se mi i obrazy z dětství). Byl jsem poslední na koho tam museli při prohlidce čekat :). Po návratu k lodím jež měli stát tam, kde jsme je zanechali bylo zjištěno, že tam nejsou...nj někdo se inspiroval včerejším vykládánim v hospodě. Brzo bylo zjištěno, že jsou o dvě zatoky vedle... a odjeli jsme pomoct kolegům na druhou stranu s přípravou na vaření kuřat. (Ten způsob má nazev, ale nemohu si vzpomenout jaký... ohřejete kameny v ohni, vyskladáte jimi díru v zemi, do které strčíte kuřata v alobalu...pak to zakopete počkáte pár hodin a je uvařeno... .) No po zakopání nám začalo děsně lít. Schovávali jsme se kde jsme mohli a nakonec i nemohli...třeba do cizích stanů :)), které jsme pak drhly... . (Ja jsem lozer ...ale fakt ten největší). Vykopávání kuřat v dešti byla taky zábava... byli moc dobré...a i zelenina prý byla moc dobrá... . Na večer přestalo pršet a mi jsme uklidili po dlouhém odhodlávání ten cizí stan. Pak se začalo pracovat na soulodí jež druhý den mělo vyplout na posledních 15 kilometrů našeho kurzu (po orlíku). Večer se hrálo frisbee, při kterém jsme se ho snažili házet jak jen jsme mohly, a pak se již šlo jen spát... teda ja jsem se šel nadlábnout ještě k ohni...skoro sám.
Sedmý Den kruh se uzavírá... . Už jen cesta domů... teda až na těch 15 kilometrů na soulodí, kde jsem potupně musel být vystřídán Zuzkou :)... a ještě jsem ji na sedátku nechal houbu :)) . No cesta busem... a rozchod... v malé chuchli... neco pěkného končí něco jiného začíná... . A myslím si, že toto byl krásný začátek...
(už jdu spát fotky kdyžtak doplním pozděj...teď jedu na vysočinu a vrátim se až za 10 dní asi... čauky 1.7 2007)
Tak tady planek cesty:
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 zuzka zuzka | 25. června 2007 v 16:48 | Reagovat

Lepivé cosi je svízel přítula, člověk by čekal, že bez oblečení se nemá na co chytit... jo, houby, na kůži lepí taky, potvora! Ale co jsem chtěla - co bude s tim slibovaným doplněním?!

2 Dibur_X Dibur_X | E-mail | Web | 27. června 2007 v 23:14 | Reagovat

Doplnění bude :) ... ale až bude čas, nálada a tak podobně ... . Určitě na čtenáře nezapomenu...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama