Přátelé o mně (pokračování 1)

23. května 2007 v 1:43 | Dibur_X |  O Mně
Když mám psát o Petrovi, možná bych psala hodiny. Možná dny a možná roky. Petr je první člověk, který mi otevřel oči a který mi ukázal, co je láska.
Poznala jsem ho asi před 7 lety... Zaujal mě svou hloubavostí, inteligencí a odlišností od ostatních vrstevníků, snad že byl ochoten se mnou vést rozhovory o otázkách života, světa a všeho možného, o čem by si se mnou nikdo nepovídal a měl velké charisma.
Petr byl moje první láska, můj první opravdový vztah, můj první protějšek na celý život.
Petr má zajímavý okruh kamarádů, jsou to velice inteligentní lidé a rozumní, většinou outsideři, protože je společnost nechápe, o to víc si společně rozumí a doplňují se.
Petr je velice citlivý člověk, někdy až přecitlivělý a hodně smutný a v depresích, do teď se někdy k vůli tomu o něj obávám, protože chci, aby byl šťastný a často mi přijde, že jsem jeho neštěstí způsobila právě já.
Petr není sobecký a někdy by měl být, protože si to zaslouží, dává druhým moc, musí se naučit i brát. Je hodně uzavřený, nelehko a ne každému se otevře, hodně přemýšlím a někdy mu to přemýšlení ubližuje, protože myslí a uvědomuje si věci, o kterých když člověk nepřemýšlí, tak je o moc šťastnější, tím nemyslím jednoduchost těch, co mají na programu si jen nalakovat nehty a vyfénovat si vlasy.
Petr je hodně kreativní, hlavně v oblastech techniky, matiky a fyziky, je talent a on to ví a všichni, co ho znají.
Petr by se měl přestat uzavírat a přemýšlet nad smutnýma věcma, když to na něj přijde měl by vzít telefon a hned někomu zavolat a jít ven nebo na víno či kávu a pořádně se pobavit, třeba si zahrát kulečník.
Petr si splnil svůj největší sen a studuje prestižní školu, trochu mu závidím :)
Petr by se měl radovat z maličkostí a občas si koupit něco, co mu udělá radost nebo podniknout nějakou dobrodružnou výpravu. Petr by neměl poslouchat smutnou hudbu a zatěžovat se tak smutnýma myšlenkama.
Na Petrovi mi vadí, že se často zamyslí, tak že nevnímá celý svět a že je v depresích, ve kterých nevím, jak mu pomoci.
Petr je velice klidný člověk a málo kdy se rozčílí, stojí pevně nohama na zemi a problémy řeší racionálně a v klidu, je nekonfliktní typ. Petr umí odpouštět.
Na Petrovi se mi nelíbí, že je citové hodně zmatený a nestálý, možná nevyzrálý, možná spíš by to šlo nazvat velkou přemýšlivostí, který ho zavede tam, kde by neměl být, někdy si dělá v hlavě natolik jasno až tam má pořádný nepořádek.
Můj vztah s Petrem trval 4-5 let plus minus pár měsíců z mládí. Byli jsme nesmírně šťastní a mysleli si, že to bude napořád, já snila o tom, jak se bude vracet z práce a já ho budu doma vítat a jak mu jednou řeknu zlato, budeme mít miminko... jak se jednou hluboce podívá do mých očí a řekne: Lásko, vezmeš si mě?....
Bohužel, náš vztah přestal být ideální a mé představy zmizely stejně rychle jako přišly.
Nebudu tvrdit, že za to mohl jen on. Začali jsme se odcizovat, nerozumět si a hádat se. Mě vadilo spoustu věcí a on je neuměl nebo nechtěl změnit, možná jsem toho chtěla moc. Několikrát jsme se rozešli a pak násilím slepovali náš vztah, intervaly štěstí se zkracovaly pokaždé tolik, že už pak trvaly jen pár desítek minut.
Dodnes mě mrzí, křivdy, které jsem Petrovi způsobila a dodnes bych chtěla najít odvahu jít za ním a za všechny se omluvit, ale asi bych se rozbrečela a to nechci, nedokážu to.
Doteď mě mrzí všechny ty hnusné věci a dodnes vím, že Petr je člověk, na kterém mi záleželo a moc záleží a i když už nikdy nebudeme spolu, tak vím, že i tak to byly krásné roky a vím, že díky Petrovi jsem si uvědomila, jak se člověk musí chovat, co si může dovolit a o co může přijít, když se chová, tak jak jsem se chovala já. Díky Petrovi jsem se odnaučila žárlit, protože jsem si konečně uvědomila, že žárlivost zabije vztah, Petr by si zasloužil velký dík, že zkrotil moji rozmazlenost a namyšlenost a i když někdy křičel nebo mi jednu vrazil, udělal to nejlepší, co mohl a možná trochu tušil, že jen tak mi může pomoci. Jen, díky němu, jeho trpělivosti a lásce, jsem byla schopna mít nový vztah a být v něm šťastná, Petr mě změnil a udělal pro mě hodně, Petra si moc vážím. A přijde mi, že by měl teď právo o mně říct, že jsem to nejhorší co ho potkalo a já bych to asi teď pochopila. Omluvám se taky všem kamarádkám (Mája, Altair, Alča a možná další), kterým jsem hodně ukřivdila a snažila se ublížit, byla jsem zaslepená sobeckostí a chutí vlastnit a nechápala, že poklad lásky je jinde, už mockrát sem se Vám chtěla omluvit, ale i tak jsem srab, ale to neznamená, že to jednou neudělám, ale nevím, jestli mi dokážou odpustit.
Na Petrovi mi vadilo několik věcí, které jsem zmínila, i ta velká hloubavost, protože se ztratil v nekonečném vesmíru a já ho nemohla stáhnout zpátky na zem, snad někdo chápe. Jako by byl i nikdy nebyl se mnou, jako by na mě pořád myslel a přitom nikdy.
Teď mám přítele Dalibora, miluji ho a jen jeho, mrzí mě, že ho neznáš, vím, že bys o něm řekl, že je to úžasný člověk, totiž on je. Doufám, že díky Tobě, to bude on, kdo mi zašeptá: Lásko, vezmeš mě? a komu řeknu já: Lásko, budeme mít miminko. Že to bude ten, kterému budu večer otvírat dveře a líbat ho. Petře, tolik Ti děkuji, že jsem ho mohla díky Tobě poznat a že díky Tobě ho už nezklamu, přísahám, šíleně ho miluji a věřím mu a nežárlím, opravdu, jen se mi trochu snaží ubližovat jeho bývalá, ale já se nedám a nenechám se vyžárlit.... Věř, že Dalibor je teď můj pravý a že náš vztah mě měl dovézt právě k němu, to znamená, že i ty někam směřuješ nenamlouvej si, že ne. Drž se,Petře!
Petře, umožnil si mi být šťastnou a já Ti moc děkuji, dokázal si nemožné, udělal si mě teď velmi šťastnou, přeji si Ti to oplatit a chci abys našel dívku, která pro Tebe bude Světem a ty si budeš moci říct, že díky Magdě máš teď svoji vyvolenou. Že dlouhá cesta a radosti i velké strasti Ti pomohli najít onu dívku, které se vyznáš ze svých citů a budete navždy šťastní, a Petře, to není pohádka, taková dívka existuje a nenechá Tě projít bez povšimnutí, věř mi.
Moc si přeji, abys byl Petře moc šťastný a vzpomínal na náš vztah a na mě v dobrém a dokázal mi odpustit, protože jen tak budu moc odpustit sobě, tečou mi teď slzy do očí , nechápu, jak jsem mohla být tak zlá a nechápu, že Petr měl to srdce mi pomoci, holky a kluci, co sem píšete, važte si Petra, mrzí mě.... Stydím se, za hnusné věty i scény nebo rvačky.
Petře, vzpomínám v dobrém na náš vztah a na Tebe, děkuji Ti, že díky Tobě můžu začít nový vztah a vyvarovat se chyb a že jsi mě naučil, jak se chovat a poučil si mě.
Petře, odpust mi ty hnusné věci, co jsem řekla nebo udělala.
Petře, buď šťastný a moc!
Magdaléna Ševčíková alias Maud (slečna s kterou jsem stravil 5 let pěkného života)
Poznámka od Dibura_X: Maudí nemám pocit, že by jsi byla tak špatná do jaké role se stavíš... . Moc děkuji, že jsi sem přispěla...neskonale si toho vážím. Omlouvám se ti za těch několik facek, ale v ty momenty jsem nevěděl, jak jinak tě vrátit na zem. Také jsi mně mnohému naučila. S tím odpuštěním... skoro vše jsem ti odpustil již mnohem dříve a co jsem ti neodpustil to již je odpuštěno... . Nezapomenu na Tebe...


První část Přátele o mně... (PS: všimněte si té ankety pod reklamou...)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Mariana Hávová Mariana Hávová | 27. května 2007 v 21:02 | Reagovat

Vzkaz pro Maud:

klobouk dolů, to bylo hezké, upřímné a dojemné. vzalo mi to dech.

scházíš mi... škoda že se nevídáme

2 Maud Maud | E-mail | Web | 2. června 2007 v 10:48 | Reagovat

Ako to,že sem nikdo svůj pohled na Tebe nepřidal.....chce jich to tu vic...

3 Dibur_X Dibur_X | E-mail | Web | 2. června 2007 v 11:30 | Reagovat

Protože to všichni slíbily a zatím nic neposlali ani po připomínce.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama