Přátelé o mně...

16. května 2007 v 23:17 | Dibur_X |  O Mně
Dnes jsem šel nakoupit do obchodu něco k večeři po docela vyčerpávajícím dni. Vycházím z obchodu zadní stranou, abych mohl jít lesem pomlau na kolej...když se mi začne neuvěřitelně motat hlava a krom toho, že jsem si řekl snad mě to nepoloží, tak jsem také začal mít negativní myšlenky "...a co kdyby... vadilo by mi to?... Co by se asi dělo?... Za jak dlouho by někdo zavolal záchranku?..." Při pohledu dokola jsme si řekl, že by to chvilku trvalo... . No, ale začal jsem přemýšlet nad tím, proč pořád tak neguju vše co mi do cesty přijde... po chvilce v lese mě napadlo, že prostě se musím zeptat lidí jak mě vidí... a pokud možno těch co mě znají či vidí z zrůzných úhlů... . Potřebuji více objektivnější sebereflexe než jsem v současné době schopen... . A proto jsem se zeptal svých přátel, zda-li by nebyli tak ochotni a něčím nepřispěli...


Ahojky Péťo, nevím moc jak mám pojmout tvoji žádost, ale pokusím se o to nějakým svým stylem. Známe se už vlastně dlouho, že? Pamatuješ jak jsme se tak celkem za zvláštních okolností seznamovali? Myslím, že bych tenkrát neřekla, že se z toho všeho vyklube takové přátelství. Zažila jsem s tebou časy skvělé a časy, kdy ti nebylo úplně nejlíp. Za celou dobu co tě znám, jsem poznávala i spoustu jiných lidí a k tvému úspěchu musím říct, že jsi nejlepší přítel, kterého jsem kdy měla a mám. Nikdy jsi na mně nekřičel, když jsem potřebovala vždycky si tu pro mně byl. Uměl si utěšit moje slzy a nikdy jsi nic nemyslel s vedlejšími úmysly. Jseš prostě ten nejčistší a nejnezištnější člověk, kterého znám. Líbí se mi na tobě, obvzláště poslední dobou, když mě doučuješ to prográmko, jak si umíš tak skvěle stát za svým názorem a že si ho hlavně umíš obhájit. Ono možná si říkáš, že je to samozřejmé, ale u spousty lidí, co znám, tak není. Než aby vykukovali z davu, tak se raději zařadí mezi stádo. Za to si dost cenním tvojí osobnosti. Taky bych řekla, že se zbytečně podceňuješ. Seš jeden z mála lidí, kteří vidí svět uplně jinýma očima. A to je dobře. Já na to jako ty hledět neumím a někdy mně to mrzí, občas mám pocit, že ti ani nerozumím. Občas mám pocit, že posloucháš spíš sám sebe, než ostatní, a neumíš se moc zamyslet nad věcmi, co ti chtějí ostatní říct, a pak to samé řekneš svojí řečí, což mně na tobě děsně štve, ale patří to k tvé osobě. Občas se vážně vyjadřuješ trošku komplikovněji, a když ti to někdo řekne jednoduše, tak by ses hádal do krve. Ty vidíš angličtinu v jednoduchých větách a někdo zase fyziku. Jistě chápeš na co tím narážím. Abych se vrátila k tomu podceňování, myslím že v tvém případě je to fakt zbytečný. Seš mladej, chytrej kluk, tak co chceš víc. Vím, že vnímáš svět trošku jinak, někdo tomu říká přecitlivělost. Jo, možná trošku jo. Občas trpíš zvláštními pocity, kterým moje já prostě nerozumí, a pak mě děsně mrzí, že nevím jak ti pomoct…Nechci se opakovat, ale jseš opravdu jeden z mála lidí, ktereých si upřímně vážím a jako o kamaráda o tebe nikdy nechci přijít. Seš prostě zlatíčko. Doufám, že to není pro tebe moc kratký, ale víš, že já jsem vždycky stručná, měj se pápáčko!
Martina Šafaříková alias Altair (kamarádka dříve pouze z internetu)
Poznamka od Dibura_X : no moc mi to zalichotilo, ale mám pocit (pro mě asi typický), že zase tak kladný nejsem... . Děkuji Marťinko za příspěvek.



Dibur_X je můj dávný kamarád. Teď už se moc nevídáme, protože od té doby, co "bydlí" v Praze tady v Brně moc nebývá. Je mi to celkem líto, protože jsem si s Petrem vždycky rozuměla, hlavně co se fyziky týče. Petr fyziku miluje. Rozumí jí a dokáže ji bezvadně vysvětlovat. O fyzicích se říká, že jsou chladní a zvláštní, že jejich životem je provází jen a pouze jejich milovaná fyzika.
Petr, ačkoli fyziku miluje, (nebo se aspoň domnívám), nestaví ji na první místo. A není chladný. Naopak se domnívám, že co se pocitů a emocí týče, dokáže je prožívat velice intenzivně.... někdy možná až příliš. Do jeho hlavy nevidím, ale mám občas pocit, že jeho city lze velice snadno zklamat. Má totiž svoji představu o lidech a o světě, o tom, co je správné a co není... a to se mnohdy s postojem jiných lidí neshoduje. Myslím, že vřelost a láskyplnost je Petrova velká přednost. Zvlášť potom proto, že není uplatněna na velkou skupinu lidí. Dává totiž spíš na kvalitu než na kvantitu a váží si svých pár přátel.
Petr se hodně seznamuje přes internet a taky si přes něj rád povídá... rád tak poznává nové lidi. To mi přijde dost zvláštní, ale je to součástí jeho samého. Už bych ho bez toho ani nemohla brát...
Je osobitý. A to bezesporu. Je takový jaký je a nemění to. Přirozenost je důležitý. Znám lidi roky a nevím o nich nic. O Petrovi vím jaký je, co má a nemá rád. Skoro bych řekla, že je až charakteristicky "nějaký". A to "nějaký znamená", že je to dobrý a věrný přítel, který umí odpouštět, se kterým se člověk dobře pobaví a není s ním nuda, který má už roky rád stejné věci a dělá stejné věci, používá pořád ta samá gesta. Málokdy mění názor, není-li o jeho opaku skálopevně přesvědčen, nic jeho stávající názor nemůže změnit.
Občas ale Petrovi chybí volnost. Taková ta nespoutanost, schopnost se úplně odvázat a neřešit vůbec nic. Vždycky někde něco za něčím stojí, a nic není tak jednoduché jak by se mohlo zdát... tohle mi připadá jako jeho životní motto. Ale co já vím, těžko charakterizovat člověka. Možná, že sám nesouhlasí a možná, že přikyvuje. Tohle si ale o něm myslím JÁ, je to můj subjektivní postoj a nemusí být za žádných okolností pravda.
Mariana Hávová
Poznamka od Dibura_X : také mi to zalichotilo :). Ano, je to tvůj názor a o ten mi jde ... . Moc děkuji za příspěvěk Májo ... PS:zase se musíme domluvit na "kafe"...



Už jsem tedy Petra dlouho neviděl, ale tak můžu ho popsat aspoň z doby kdy jsme se vídávali častěji. Snad se zlepšil jen k lepšímu, i když to je dost relativní. Jako kladnou věc co mám rád na Petrovi je, že nepřebírá cizí názory aniž by si je sám neověřil, ale přitom není uzavřen jen do svého názoru a dá se s ním diskutovat. Ne že by věřil všemu, ale prostě hledá co je pravda a co ne. Jako další kladnou věc vidím jeho ochotu pomoci nebo poradit.
Co mě vadí na Petrovi? No to se blbě píše když člověk sám není dokonalý. Jakože nikdo není. No přemýšlel jsem dlouho a nakonec chci napsat jen toto. Nejsem lepší a proto nechci psát žádné záporné vlastnosti Petra, nechci ho soudit. Na to já prostě nemám postavení. Chápu, že to může být dobré, jako například že to může změnit, ale rozhodl jsem se že to sem nenapíši. Osobně mu to klidně řeknu, ale uveřejnit si to bude muset sám.
Tom$on (můj kamarád s kterým se znám od dětství)
Poznamka od Dibura_X : :) konečně první chlap... . Taky jsem se s tebou Tome dlouho neviděl :( ...naposled po prvním zkouškovém. Taky by to chtělo napravit... . A to co Tomovi na mě "vadí", dle textu, tak to jsem ve společné diskuzi došel k závěru, že je spíš názorová odlišnost...proto to zde nebudu uvádět :). Moc ti Tome děkuji za příspěvěk.



Hmm… Sedím doma před počítačem a přemýšlím o jednom zvláštním človíčkovi. Petr… pro mě je to Miky. Koukám do prázdného papíru a před očima se mi objevuje spousta obrazů…. Spousta situací a pocitů.
Sedí na lavičce v Kunratickým lese, hlavu skloněnou a v prstech žmoulá list. Tenhle obraz si pamatuju hlavně díky Zdeňčiný kresbě… a je, myslím, pro Mikyho dost charakteristický. Trochu smutný, trochu zamyšlený, bádá nad čímsi téměř nepochopitelným; snad šťastný, že má kolem sebe pár kamarádů. Nešťastně zamilovaný a trochu bezradný, zásadový a upřímný… Ne ve smyslu, že by říkal, co ho napadne, spíš je k lidem otevřený, přímý… Ideální parťák na noční rozhovory a výlety kolem přehrady.
Jde vedle mě vysokou trávou s dalekohledem na krku. Drží se dál. Někdy nevím, co si o něm myslet, co si myslí on o mně; ve vztazích má dost velké výkyvy… ale ono to určitě budou i mou náladou… Někdy jsem nešťastná, že mě téměř ignoruje, jindy zaskočená jeho vyznáním a opravdovostí jeho citů, byť minulých…
Sedí na kameni na břehu, je tma a já mu nevidím do očí, přesto mu povídám… Často mu povídám příběhy a pocity, které zná málokdo, svěřuji se mu s tím, co mě trápí. Samotnou mě překvapuje, jak dobře a uvolněně se s ním cítím… Dovede člověku fantasticky naslouchat a dávat zpětnou vazbu, nabízet svůj pohled na svět.
Sedí naproti mně na posteli a před sebou má notebook. Nebaví se se mnou, píšeme si po icq. Místo odpovědi na otázku "Jak se máš?" mě odkáže na svůj blog. Někdy nepřímá komunikace, ale to nic neubírá na její otevřenosti.
Opíráme se o zábradlí na přehradě, díváme se dolů na padající vodu a on mi vypráví o Magdě. Uvědomuju si, jak moc dokáže milovat. Jak moc dává do všech citů, do všech vztahů… Snad i to mu vysává energii, a pak je smutný a pesimistický. Někdy se zbytečně trápí, ale to hlavně dřív.
Na koleji se o čemsi zapáleně dohaduje s Dannym. Mně to přijde jako neskutečně nudný a nezajímavý problém, ale je zajímavé ho pozorovat takhle "v akci". Nejen že si stojí za svými názory a je otevřený i diskuzi, dokáže věci zajímavě vysvětlovat. Několikrát mi vysvětlil cosi nezáživného tak, že mě to začalo zajímat…
Sedí na svojí posteli (má to tu útulné) a v ruce drží dopis od Magdy. Dopis, který je symbolem definitivního rozchodu… Ano, snad ho to i rozbrečelo, ale… v tu chvíli mám pocit, že spoustu věcí si prožívá sám v sobě mnohem dřív a úplně jinak, než by většina lidí čekala.
Na parkovišti před kolejí si bere z auta svoje věci a na mou otázku, zda je všechno v pohodě, odpovídá podrážděně "ne, není." Je na mě naštvaný… hodně naštvaný a neskutečně zklamaný. Až o dost později pochopím, jak moc a proč… A jak mě měl rád…
Jdeme spolu Stromovkou nahoru k lavičce, odkud je krásný výhled. Drží mě za ruku a něco vykládá - o tom, jak se má, co je nového… potřebuje kolem sebe lidi, potřebuje se mít kam schovat, kde se uvolnit. A taky polibky, slovíčka "miluju tě", nesmělé dotyky a zrychlený dech… Vím, jak vypadá zamilovanej - šťastně i nešťastně, vím, jak vypadá zklamanej láskou, zmatenej svými city… Jak se zasněným výrazem mizí doučovat Martinu… Myslím, že tohle pro něj znamená mnohem víc než fyzika, kterou má tak rád a kterou donedávna považoval za svůj životní cíl. A přitom je tak… zodpovědnej… vymezuje hranice lidem jako já, kteří to potřebují, a zároveň jim dává volnost, svobodu a možnost volně dýchat.
…právě jsem mu zcela neúmyslně po icq napsala tohle: "víš, že jseš ... (…) takovej ten... kterej tě zná... ví... spoustu důležitých věcí ví a chápe, rozumí věcem, za který jiní odsuzujou... a v okamžiku, kdy se celej svět hroutí a padá na tebe a ty nutně potřebuješ něčí objetí, někoho, kdo by osušil tvý slzy... tak přesně takovej človíček jsi pro mě Ty :-)"
Stojíme spolu na Klajdovce a pod náma svítí Brno. Dokáže si hrát, ale i zabrat, když mu o něco jde. Rád si užívá života… když tedy zrovna nemyslí na něco, co ho trápí. O pár hodin později se s potutelnými úsměvy chumláme do spacáku na opuštěné zastávce.
Neuvěřitelně mě štve některými svými neustále se opakujícími dotazy (typu "můžu to dát na net?" :) . Není to často, ale někdy mívám pocit, jako bysme komunikovali každý na jiné vlně a stále se nemohli setkat.
A taky mě štve tím, že si sice uvědomuje podrobnosti, souvislosti, důsledky, jiné pohledy… ale neřídí se tím, nechá se vézt, dokud mu někdo jasně nedá najevo, že to přehání. Víc se mi to rozvádět nechce.
Pod mostem přes sjezdovku ve Wilsonově lese se opírá o pilíř a kouká na svítící město. Poslouchá praskání ohně a mojí "pohádku"… Je krásně lekavej :) Jde se s ním smát, je společenskej, nemá problém zapadnout do úplně neznámé party lidí a užít si to.
Je romantik. S ním je možné si prožít pocit obrovského štěstí i neštěstí zároveň, transcedence… zážitek jednoty vesmíru…
A neuvěřitelný je pocit, když člověku leží na klíně a nechá se drbat ve vlasech. Nehraje si na hrdinu, je roztomilej :)
Teď docela nedávno… seděly jsme se Zdeňkou na houpačce, na druhé se Miky s Dannym snažili najít rovnovážný bod. Možná, že Miky hledá rovnovážný bod i ve svém životě… možná takový bod hledáme všichni. Pozoruji ho a žasnu nad tím vším… Žasnu nad tím, jaký dar má tenhle člověk získávat si lidi, i když jsou na něj naštvaní, zklamaní, znechucení, zmožení jeho depkama… za chvilku v něm zase objeví něco nového, krásného, nepochopitelného.
…tak mě napadá, že je to můj druhý nejlepší kamarád…
Alča (dříve kamarádka pouze z internetu)
Poznamka od Dibura_X : Pěkný a dlouhý příspěvěk. Příjemně se čte :). Vyvolává ve mně spousu vzpomínek... a obrazů. Nevím jaké to bude pro nezaintersované osoby... . Děkuji moc za příspěvek Alčo.


Přátelé o mně Pokračování 1 (blog nedovolí více jak 20 000 znaků na stránku...omlouvám se za rozdělení PS: všimněte si té ankety pod reklamou...)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Avril Avril | E-mail | Web | 16. května 2007 v 23:21 | Reagovat

ahojky.prosim te mohla by jsi pro me hlasovat v prvnim kole souteze o nej blog?hlasuj tady: http://tekken5.blog.cz/0705/1-kolo-souteze a cislo mojeho blogu je 43 - www.avriil.blog.cz. jestli by jsi hlasovala tak ti mocinkrat dekuju.jo a mas peknej blog:-).mej se a ahoj

2 Myška Myška | 20. května 2007 v 14:44 | Reagovat

Brzy něco napíšu, medvídku, určitě to zvládnu do prázdnin :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama