Ahoj můj deníčku...

10. května 2007 v 18:55 | Dibur_X |  O Mně
Mám zase smutnou náladu. Moc smutnou náladu... . Má smutnou náladu ze spousty důvodů. Jak mě něco do špatné nálady dostane, tak se to již jenom nabaluje. Včera večer jsem konečně napsal dopis osobě na které mi záleží. Dopis v kterém jsem sám sobě řekl, jak to semnou doopravdy je. Člověk by si řekl, že když si to řekne, tak mu bude líp, jenže mi není líp jen jsem se zase vrátil v čase. Možná za to může Martina, která si mě začala stěžovat trošku na její vztah a něco ve mně vycítlo, že by byla spokojenější se mnou ... a mé srdce si začalo dělat opět naděje větší než obvykle, ale také by to mohlo být tím, jak strašně se snažím od problémů utíkat a najít si volný kout v prostoru a čase, abych si mohl ujasnit co vlastně chci. Co chci vážně nevím. Dostal jsem se na školu o kterou jsem vlastně usiloval od dětství. Dostal jsem příležitost, abych se v naší společnosti umistil tam, kde jsem od dětství pro své názory a myšlenky chtěl být. Ale co to? Když se sem dostanu začal jsem pochybovat. Pochybuji o tom jestli na to mám, pochybuji o tom jestli to chci a vlastně přemýšlím jestli vubec chci dělat vysokou... a jestli chci řešit problémy za lidstvo nebo za jiné lidi. Co když je lepší mít práci, která může být považovaná za "normalní" ke které nepotřebuji vysokoškolské vzdělaní. Prostě asi jsem ztratil ambice. Do toho jsem na to začal částečně kašlat... ikdyž nic není pro zatím ztraceno. Snažím se utíkat od problémů ve škole, v mém srdci a i v mé hlavě. Jenže teď nastává období, kdy se problémy ve škole budou muset začít řešit a já to asi blbě nesu, tak chci řešit vše a rychle... . Napsal jsem dopis a ... mám pocit, že musel hodně ranit. Musel jsme ho psát? Proč jsem musel zase někomu říkat pravdu?
Jsem prostě takoví začnu mít kuli něčemu výčitky svědomí a musím se přiznat... protože mě to samotného mučí... aspoň v tomto případě. Smutné je, že mne to trošku uzavírá do bludného kruhu rozesmutním svoje okolí, které mi není schopno dát pomocnou ruku. V tom lepším případě ho jen rozesmutním... v tom horším ublížím lidem na kterých mi záleží tím co jim řeknu či co hůř tím co udělám... . Přemýšlím sám o sobě hledám co jsem zač... jestli jasem "hajzl" nebo jesem "moc upřímný" a vubec se nemůžu najít... do toho se snažím analyzovat, jak bych se měl zachovat a zároveň žádám o pomoc ... chci aby mě měl někdo rád... . Nemohu najít ve svém vnitřním světě pevný bod... .
Kdysi jsem ho měl. Když přišel problém mohl jsem se uchílit jinam. Když přišel problém ve vztahu...byla to škola... domov či internet a na něm kamaradky... (hlavně martina). Když ve škole či jinde...tak Magda a náš vztah. Dnes se nemám moc kam uchílit... z martiny se stal problém... magda z mého života zmizela a s ní i pevný vztah, který by mi poskytl ukryt v časech zlích... domov je povětšinou daleko a už přestal být tím ukrytem. Ostatní lidé, kteří mi poskytli přechodné ukryty na par dní či hodin jsou v brně...a nemají tolik času až na Zdeňku... ovšem nevím kdo z nás potřebuje ukryt víc. Když si dělám ukryt sám tak jen utíkám a nic neřeším... a když už jo tak jsem smutný...protože to řeším sám. It's my world...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama